Sirkárna Riesenbach-Buzošná
Horažďovice byly ve 2.polovině 19. století jedním z nejvýznamnějších míst regionu Šumavy a Pošumaví spojených se sirkařskou výrobou. Sirkárna zde byla otevřena v roce 1880 Samuelem Kohnem, sušickým obchodníkem a rodákem z Albrechce. Po dobu své osmnáctileté existence poskytovala možnost obživy mnoha obyvatelům města i přilehlého okolí. Do dnešní doby se dochovala poměrně široká škála etiket, které spolu s těmi sušickými, kašperskohorskými a dlouhoveskými patří mezi ty absolutně nejkrásnější a jsou pochopitelně vysoce ceněny.
Na některých horažďovických nálepkách se objevuje i nápis "Samuel Kohn Schüttenhofen, Fabriken Horaždowitz & Riesenbach in Böhmen"- Zatímco o horažďovické sirkárně se dochovalo mnoho dokladů, o její filiálce v Riesenbachu prakticky nic. Za úspěch lze pokládat už to, že se ji podařilo vůbec lokalizovat. Riesenbach /čes. Buzošná/ je jméno potoka, který můžeme ztotožnit s dnešní Losenicí /něm. Losnitz/. Přesněji řečeno se jedná o tu její část, která protéká pod Obřím hradem /něm. Riesenschloss/, památným místem s keltským hradištěm na vrcholu mezi obcemi Červená /něm. Rothsaifen/ a Popelná /něm. Reckerberg/, asi 5 km jihovýchodně od Kašperských Hor. Tyto údaje vyčteme ze starých map a a místopisných lexikonů. Například Sedláčkův "Místopisný slovník historická království Českého" doslovně uvádí, že Buzošná je název horního toku potoka Losenice. V "Seznamu míst v království Českém" z roku 1886 je Riesenbach veden jako samota spadající pod katastrální obec Červenou. Tuto skutečnost potvrzuje i Kotyškův "Úplný místopisný slovník království Českého" z roku 1895. Podobné informace nalezneme rovněž ve známém "Švábově podrobném místopisu Čech" z roku 1927 /s krásným podtitulem "Seznam všech osad, obcí, částí osad a obcí, dědin, cihelen, dvorů, hájoven, hostinců, hradů, kolonií, mlýnů, mysliven, pil, továren, turistických bud a chýší, samot a jiných obydlených objektů vůbec"/. V této publikaci je u hesla Riesenbach připojen i jeho český název Buzošná a značka, jejíž výklad označuje ve vysvětlivkách mlýn, pilu či brusírnu. Známá odbornice na místopis Šumavy, ředitelka Muzea Šumavy v Sušici paní Zdeňka Řezníčková, uvádí pro Buzošnou v encyklopedii "Šumava * příroda * historie * život" ještě další německý název Reisenschleife. Německé "schleifenmühle" znamená "brusírna". Na některých starých mapách z konce 19.století lze na daném místě nalézt i konkrétní nápisy "továrna na sirky", resp. "Zündwaarenfabrik".
Nacházely se zde dva objekty s popisnými čísly 20 a 21 patřící, jak už bylo vzpomenuto, pod nedalekou Červenou. A právě zde, uprostřed hlubokých šumavských lesů pod Obřím hradem, najdeme ještě dnes ruiny poměrně mohutné patrové budovy, zbytky náhonu a základy dalších stavení. Tato místa jsem v minulosti mnohokrát navštívil, ale nikdy jsem netušil, že procházím místy, kde kdysi dávno stávala Kohnova druhá "fabrika". Podle mého názoru se však nejednalo o klasickou sirkárnu v tom smyslu, že by se zde vyráběly sirky, ale snad o brusírnu, hamr či pilu, kde se zpracovávala surovina pro další sirkařskou výrobu v Horažďovicích. Ale kdo ví?
V Poslu ze Sušice z roku 1886 jsem objevil dobový inzerát, v němž jistý Jan Vrhel, želízkář na Riesenbachu u Kašperských Hor, nabízí své zboží, mimo jiné i cylindry - ochranná pouzdra na sirky. Je docela pravděpodobné, že to byl právě on, od něhož Samuel Kohn odebíral zboží pro svou továrnu v Horažďovicích. Je docela možné, že se zde vyráběl dřevěný drát, případně i dřevěné krabičky, alespoň do doby, než je Kohnové začali sami vyrábět v Horažďovicích. Mohla se zde vyrábět i želízka do hoblíků na dřevěný drát, případně i plechové válcové stojánky na sirky a další potřeby. Zbývá dodat, že na etiketách se jménem Alexandra Kohna, syna a nástupce Samuela Kohna, už není Riesenbach uváděný.
Až půjdete někdy na výlet třeba z Kašperských Hor přes Červenou a odbočíte ze silničky po značené turistické trase směrem na Popelnou, nemůžete toto dnes nesmírně ponuré až tajemné, ale velice působivé a krásné místo minout. Zastavte se na chvíli a připomeňte si, že právě zde se někdy v osmdesátých letech 19.století také psala historie kdysi slavného šumavského sirkařství, které patřilo k takřka neodmyslitelné součásti života v tomto krásném kraji. A byla to právě šumavská sirka, jež v minulosti šířila svou slávu po celém světě a všude vyprávěla o šikovnosti a pracovitosti zdejších obyvatel.
Mgr. Tomáš Cihlář
Atmosféru lokality čtenářům přiblíží další fotografie:
Další podrobnosti najdete na této adrese https://www.zanikleobce.cz/index.php?obec=6999
Lokalita byla s největší pravděpodobností významnější, než se původně předpokládalo. O tom svědčí i zpráva Prager Tagblatt ze dne 12. 12. 1878 o zápisu do rejstříku protokolovaných firem 11. prosince 1878.
Jak uvádí autor, ve starých mapách byla lokalita skutečně označována Zündwaaren Fb. Jako ukázka poslouží výřez mapy III. vojenského mapování z let 1877-1880.
Doplňující dodatky zpracovali Milan Tomášek a Luděk Trejbal.
Studie je zařazena také v sekci Historie sirkáren podle měst v sekci "B".