
HISTORIE SIRKAŘSTVÍ V DATECH
Na těchto stránkách se můžete seznámit se stručnou historií sirkařství v Čechách, na Moravě a ve Slezsku v kontextu časových milníků. Podrobnější informace najdete v části Filumenistické encyklopedie autora Jaromíra Jindry nebo i v jiných podobných publikacích, zabývajících se časovým horizontem výroby zápalek.
STRUČNÝ PŘEHLED VÝROBY ZÁPALEK U NÁS I VE SVĚTĚ
Pravěk - třením dvou dřívek lze vznítit jiskru, stejně jako křesáním kamenů
Římská říše - v některých legiích se zapaluje pomocí sírové hůlky, na jejíž konec se pokládá kousek ztrouchnivělého dřeva, koncem hůlky se tře o kámen
Středověk - běžně se zapaluje křesadlem, které přinesli do Evropy údajně Maurové kolem roku 800.
1669 - hamburský alchymista Henning Brand objevil fosfor.
1680 - Angličan Robert Boyle zahájil výrobu fosforu ve větším měřítku, současně vynalezl první chemické zapalovadlo.
1690 - Gotfrey Hankwitz vyrobil zápalnou směs z fosforu a síry - byla však až příliš zápalná.
pol. 18. stol. - zapalovadlo pro bohaté se nazývá turínské světlo. Je to skleněná rourka na konci opatřená kuličkou, v rource je knot potřený sírou, nasycený olejem a uložený v bílém fosforu. Chcete si zapálit? Není nic snadnějšího: rozmáčkneme kuličku a tření spolu s přístupem vzduchu vznítí knot.
1784 - od tohoto roku zapaluje profesor Lichtenberg tak, že v kapse nosí lahvičku s roztokem fosforu, do něhož kdykoliv může ponořit kus papíru nebo dřívko - obojí se na vzduchu vznítí.
poč. 19. stol. - éra mnoha druhů namáčeních zápalek: dřívko se zápalnou hmotou se namočilo do roztoku koncentrované kyseliny sírové a poté vzplanulo. Nesmělé pokusy se začínají dělat s třecími zápalkami.
1805 - Francouz Chancel začal vyrábět namáčecí sirky (sirka opatřená na jednom konci hlavičkou ze směsi chlorečnamu draselného, cukru a klovatiny se namočila do lahvičky s kyselinou sírovou)
1827 - anglický lékárník John Walker začal prodávat své Friction-lights (třecí sirky)
1830 - francouzský lékař Charles Sauria přidal do zápalné směsi bílý fosfor, odstranil tak nepříjemný zápach při hoření, jedovatý bílý fosfor však byl příčinou fosforové nekrózy - onemocnění typického pro dělníky v sirkárnách.
1832 - za definitivního vynálezce třecí fosforové zápalky se považuje Johann Fridrich Kramerer z Ludwigshafenu.
1834 - vídeňský lékárník Štepán Romer si dává patentovat výrobu třecích zápalek.
1839 - Vojtěch Scheinost dostává od sušického magistrátu povolení k výrobě zápalek.
1843 - Scheinost postupuje svůj podnik Bernardu Furthovi a stává se jeho "výrobním ředitelem".
1845 - rakouský lékař Anton Von Schrötter Ritter von Kristelli objevil nejedovatý červený fosfor.
1849 - umírá B. Fürth a továrnu přebírá Anežka Fürthová.
1855 - Švéd John Edward Lundström zdokonalil bezpečnou zápalku, obsahující červený nejedovatý fosfor místo bílého, kterou objevil v roce 1844 - Gustav Erik Pasch. Tyto zápalky se začaly vyrábět ve Švédsku a Anglii.
1865 - Scheinost se rozchází s Furthovými dědici a v roce 1868 zakládá svoji "horní továrnu".
1892 - ve Spojených státech vynalezl Joshua Pusey ploché zápalky (Flachhölzer, book matches).
1894 - Vojtěch Scheinost umírá.
1898 - Francouzi Sevéne a Cahen vyrobili seskvisulfidové zápalky.
1903 - vznik koncernu SOLO Zündwaren and Wichselfabriken Act.-Ges. (Solo, továrny na zápalky a leštidla, akc. spol.) se sídlem ve Vídni, sdružující šest největších rakousko-uherských sirkáren a jehož součásti byly i obě sušické sirkárny Bernarda Fürtha a Vojtěcha Scheinosta.
1910 - ukončení výroby hlavičkové hmoty z nebezpečného bílého fosforu.
1911 - zákaz používání jedovatého bílého fosforu pro výrobu zápalek.
1912 - vznik akciové společnosti HELIOS sloučením 24 sirkařských podniků a 28 továren na zápalky.
1921 - společnost Solo prodala české továrny společnosti Helios z důvodu rozdělení majektu po vídeňském Sole. Společnost Helios změnila název na Solo spojené čs. akciové sirkárny a lučební továrny z toho důvodu, že Solo mělo větší jméno ve světě.
1929 - Ringer vynalezl tzv. věčnou zápalku (praktické využití pro vysokou cenu a nespolehlivost nenašla).
1932 - končí výroba zápalek v "horní" - původně Scheinostově sirkárně.
1938 - vstup akciové společnosti Solo do trustu Spolek pro chemickou a hutní výrobu.
1946 - znárodnění akciové společnosti Solo, vznik národní podnik Solo Sušice.
1951 - zahájena výroba dřevovláknitých desek.
1958 - připojení sirkárny v Lipníku nad Bečvou k Solo Sušice.
1984 - vyrobeny poslední dřevěné krabičky na zápalky v Solo Sušice, po rekonstrukci a zavedení švédských linek na výrobu papírových krabiček následovala instalace vlastních strojů na přířezy a švédské linky ARENCO na výrobu klasických zápalek.
1986 - Solo Sušice plně přešlo na výrobu krabiček na zápalky z kartónu, tzv. přířezů.
1988 - prodej sirkárny v Lipníku Moragru Slušovice.
1990 - ustavení Solo Sušice, a.s.
1997 - ustavení dceřinné akciové společnosti Solo Sirkárna, a.s. se sídlem v Sušici.
2002 - definitivní ukončení výroby zápalek v Lipníku nad Bečvou, továrna byla posléze zbořena.
2008 - oficiální ukončení výroby zápalek v Sušici, výroba přesunuta do Indie, transformace firmy Solo Sušice na Solo Matches & Flames, a.s.
2014 - 200. výročí narození zakladatele českého sirkařství Vojtěcha Scheinosta (24.4.1814-10.3.1894).
2015 - SOLO MATCHES & FLAMES, a.s. - změna sídla na Brno, Cejl 494/25, Česká republika (z názvu mízí jméno Sušice)
FILUMENISTICKÁ ENCYKLOPEDIE
Filumenistická encyklopedie (komplet)
Autor: Jaromír Jindra
1. Vydání (A-F): ČFS Praha + KF české Budějovice (rok vydání 2008) 1. Vydání (F-Ž): KF České Budějovice (rok vydání 2009-2014) 2. Vydání (elektron. podoba): KF České Budějovice (rok vydání 2015)